Palawan

Palawan

Filipínský ostrov Palawan je často pokládán za ráj na zemi a to především díky své nedotčené přírodě a krásnému korálovému moři.  Zdejší korálové útesy Tubbataha byly vyhlášeny národním parkem a zapsány na Seznam světového dědictví UNESCO. Tento malebný ostrov leží 350km od filipínského hlavního města Manily však zatím není turistům příliš známý.

Kolem 400 km dlouhého Palawanu je roztroušeno asi 2000 dalších ostrovů a ostrůvků, z nichž většina je neobydlená. Všechny tyto ostrovy tvoří správní provincii rozkládající se na ploše 14 900 kilometrů čtverečních. Prvními návštěvníky ostrova byli po objevení Filipín Španělé, kteří zde vybudovali katolické misie. To se však místním muslimům nezamlouvalo, protože měli silné vazby na Brunejský sultanát. Proto se Španělé rozhodli, že ve větších městech postaví pevnosti, jejichž vojenská posádka bude chránit misionáře a umožní jim tak dál rozšiřovat jejich víru. Evropským koloniálním mocnostem se nakonec podařilo oslabit Brunejský sultanát a ten v roce 1749 přenechal jižní část Palawanu Španělsku. Po dlouhých tři sta let zde měli Španělé nadvládu a proto je v dnešní době většina místních obyvatel katolického vyznání.

Osídlení Palawanu se datuje již do prehistorie. V jeskyních nedaleko města Quezon našli antropologové nástroje a lidské pozůstatky. Jak se zjistilo, patřily tzv. tabonskému člověku, který zde žil před 22 tisíci lety. V tomto jeskynním komplexu se nachází přes dvě stovky jeskyní, z nichž ale většina ještě nebyla prozkoumána.

Ostrov je převážně hornatý  a pokrytý tropickými lesy. Nejvyšší horou je Mt. Mantalingajan s výškou 2080 metrů nad mořem. Na ostrově není rozvinutá dopravní infrastruktura. Proto není možné ho přejet z jednoho konce na druhý. K cestování se zde používá loď nebo letadlo. Na severu najdeme města Puerto Princesa a El Nido, které patří mezi nejrozvinutější. Ostrov se dostal do povědomí hlavně v roce 2001, kdy zde bylo z hotelu u města Puerto Princesa uneseno 20 hostů, z toho dva byli zabiti. K činu se přihlásila militantní islámská skupina Abú Sajjáf. Po tomto incidentu se turisté návštěvy ostrova obávají. Díky malé návštěvnosti jsou zde téměř liduprázdné pláže a nádherná nedotčená příroda.

Ostrov je unikátní také tím, že zde žije asi 320 živočišných druhů a obklopují ho korálové útesy. Příroda byla ohrožena v 80. letech 20. století, kdy zde probíhal nadměrný rybolov a používal se dynamit, což mohlo vážně poškodit jedinečný podmořský svět. Naštěstí filipínské úřady udělaly z ostrova chráněnou oblast a vyhlásili několik národních parků. Chráněná je řeka Poyuy-Poyuy ústící do Jihočínského moře, která je nejdelší ponornou řekou na světě. Chráněný je celý její ekosystém  a krápníkové jeskyně, kterými se dá na loďce plout  v délce osmu kilometrů. Celý tento národní park byl v roce 1999 zapsán na Seznam světového a kulturního dědictví UNESCO.

Článek byl zobrazen 9 720 krát.