Manila - metropole Filipín

Manila - metropole Filipín

Kultura Západu se tady střetává s Východem, městský život s vesnickým, islám s buddhismem, animismem a dalšími náboženstvími, různé národnosti se tu mísí jako v obrovském kotli. Taková je Manila, hlavní město Filipín.

Leží vlastně na ostrově, pojmenovaném Luzon, vedle ústí řeky Pasig do Manilského zálivu. Manila je pravděpodobně nejhustěji osídleným místem na světě, neboť téměř 1,7 milionu obyvatel žijících na 38,55 km² představuje zalidnění 43 079 obyvatel na km²! Pro srovnání, je to zhruba čtyřikrát více než Tokyo a asi 17x více oproti Praze. Pokud ale bereme v úvahu i předměstské oblasti, celkem s více než 14 miliony obyvatel, zalidnění klesá na „pouhých“ 12 550 obyvatel na km².

Autor: Storm Crypt

Historie Manily sahá až do šerého dávnověku a je jisté, že lidé zde žili už velmi dávno. Někdy na počátku našeho letopočtu vznikla na ostrově Luzon opevněná osada Tondo (též Tundun či Tunduk), hlavní město Luzonského království, což byl vlastně malý městský stát. S většími či menšími výkyvy a měnícími se panovníky vydržel až do roku 1570, kdy sem poprvé připluli Španělé. To byl začátek konce, neboť o pár let později evropští nájezdníci porazili zdejšího vládce Sulejmana III. a Manilský záliv se dostal pod španělskou nadvládu. Vydržela až do konce 19. století, s krátkou periodou britské okupace (1762-64). V době, kdy se Filipínci začali proti Španělům bouřit, zasáhli Američané. Roku 1898 obsadili Manilu a vyhnali španělské osadníky, ovšem vzápětí tvrdě potlačili i odpor Filipínců. Boj za nezávislost sice pokračoval, ale americká vojenská vláda se udržela do 2. světové války, kdy sem pro změnu přišli Japonci. Teprve od roku 1946 jsou Filipíny nezávislé, byť zpočátku s mnoha omezeními.

Manila se každopádně stala velmi bouřlivě rostoucím a rozvíjejícím se městem. Bohužel, mnoho historických památek padlo za oběť zmíněným bojům, nebo novým stavbám. Například stará, hradbami obehnaná čtvrť Intramuros, byla téměř úplně zničena během 2. světové války. Některé její části se naštěstí podařilo obnovit, takže i dnes v těchto místech Manily narazíte na ducha minulosti, ať už v podobě starých budov, nebo v atmosféře místa. Trhy se vším možným, kde jako by se čas zastavil, úzké uličky, malé obchůdky...  Rekonstrukcí prošla pevnost Santiago, jeden z turistických magnetů. Mezi dalšími památkami zmiňme katedrálu, univerzitu Santo Tomas, prezidentský palác Malacañang, různé pomníky a památníky aj.

Cílem návštěvy se mohou stát i četná muzea a galerie, kde se dozvíte nejen mnoho zajímavého, ale můžete shlédnout i pozoruhodná umělecká díla. Tak třeba v muzeu ve zmíněné historické čtvrti Intramuros jsou to obrazy španělských i filipínských mistrů, zajímavá je také Filipínská galerie či Národní muzeum.

Kromě původního jádra vznikla metropolitní oblast Manily sloučením 17 dalších měst, které srostly v jednu aglomeraci. Celá oblast tak nemá žádné jasně definované centrum, je to spíše takový městský slepenec. Město je ovšem rozděleno na severní a jižní část řekou Pasig, přes kterou se klene několik mostů. Mezi ty zajímavější patří kamenné mosty Ayala, Makartur, Del Pan, Johns a Quezon.

Autor: Neil Howard

Jak už bylo zmíněno, počítejte s obrovským množstvím lidí, takže mnoho klidu v Manile nenajdete. K tomu samozřejmě vše zakrývající smog, ke kterému značně přispívají různá podivná vozidla. Typické jsou především tzv. Jeepney, přerostlé džípy fungující jako malé autobusy. Všude jezdí velké množství malých motorek, na kterých místní vozí neuvěřitelné náklady lidí či zboží. Většina z nich je vybavena sajdkárou, čímž se přepravní kapacita zmnohonásobuje... Fungují jako taxíky. Nesmíme zapomínat ani na kola a další šlapací dopravní prostředky. Provoz je na evropské poměry velmi divoký, chce to mít opravdu pevné nervy.

Díky pestré historii i současnému kulturnímu míšení je Manila vyhlášena svou kuchyní, kombinující mnoho různých prvků. Restaurace nabízejí pokrmy španělské, čínské, indické i mnohé jiné.

Asi pro málokoho se Manila stane hlavním a jediným cílem dovolené, při cestě na Filipíny je ovšem téměř samozřejmé si město prohlédnout. Bylo by škoda jeho atmosféru nezažít a nepoznat něco ze zdejší pestrosti  a bohatosti.

Autor: Michal Hamšík

Článek byl zobrazen 5 671 krát.